Hrozba s názvem Syndrom třeseného dítěte

Hrozba s názvem Syndrom třeseného dítěte

Přepis rozhovoru s Milanem Taušem, primářem Dětského oddělení Nemocnice Kyjov. Vybrané pasáže byly zveřejněny na webu internetového magazínu Žena-in.

Co se skrývá pod syndromem třeseného dítěte a jak často k němu v Česku dochází.

Syndrom třeseného dítěte je označení pro stav hrubé fyzické agrese vůči dítěti. Jedná se o epizodu prudkého opakovaného třesení s kojencem drženého pevně za paže nebo trup, kdy hlava dítěte vykonává prudké pohyby vpřed do maximálního předklonu a vzad do záklonu. Důsledkem takového násilí je poranění mozkové tkáně, nervových či cévních struktur mozku. Pro syndrom je typické krvácení pod nebo mezi mozkové pleny, obraz akutní encefalopatie, tzn. difuzní poškození mozku s otokem mozku či difuzní axonální poškození mozku a krvácení do sítnice. Syndrom třeseného dítěte je formou hrubého fyzického týrání dítěte.
V současné době není vedena celostátní statistika případů syndromu třeseného dítěte. V ČR je počet případů odhadován na desítky ročně. Problematická bývá průkaznost syndromu třeseného dítěte, tzn. potvrzení takto týraného dítěte v situaci, kdy nejsou evidentní známky poranění dítěte jinde na těle a pečující osoba nepřizná třesení s dítětem. Varující mohou být jiné zjevné známky poranění dítěte, jako např. modřiny či oděrky na kůži. Závažnější jsou pak skrytá poranění, jako zlomeniny dlouhých kostí, žeber či lebky i v různém stadiu hojení.  

Dá se poškození mozku jehož příčinou je tzv. syndrom třeseného dítěte (nějak) vyléčit nebo je stav následně trvalý?

V prvé řadě je třeba apelovat na prevenci, na šetrné zacházení s dítětem. Velmi důležitá je osvěta ve společnosti, informování rodičů o rizicích spojených s nešetrným zacházením s dítětem, třesením s dítětem. Relativně velká a těžká hlava kojence při velké flexibilitě (ohebnosti) krční páteře je značně náchylná k nitrolebnímu poranění při prudkých pohybech. Imperativem je vyvarovat se třesení s dítětem, nedělat prudké pohyby vpřed a vzad s pevně drženým dítětem, vyvarovat se rotačním pohybům typu „letadla“, z hlediska rizika pádu není vhodné ani vyhazovat dítě do výšky. Za nejrizikovější z hlediska možné závažnosti nitrolebního poranění při syndromu třeseného dítěte je považováno prudké třesení s dítětem a následný úder hlavy o tvrdou podložku či hození dítěte byť i na měkkou podložku např. na matraci postele.
Léčebný přístup je ovlivněn naléhavostí a závažností stavu dítěte. Nejzávažnější stavy nitrolebního krvácení musí být řešeny neurochirurgem na klinickém pracovišti, další nitrolební poranění vyžadují dětskou intenzivní či ARO péči. Rozsah a úroveň případného trvalého postižení je zcela individuální.  Méně nápadná postižení, při nepřiznání týrání dítěte ze strany pečující osoby, mohou být vedena jako projevy lehké mozkové dysfunkce či dětské mozkové obrny jiného původu.                                                                      

Jak rodič pozná, že jeho dítě trpí tímto syndromem?

Informovaný a odpovědný rodič se sám chová k dítěti tak, aby neutrpělo újmu a svěřuje dítě do péče jen osobě, která je obeznámena s péčí o dítě a které může plně důvěřovat. Projevy vzniklých poranění mozku při syndromu třeseného dítěte mohou být různé, závislé na rozsahu poškození centrálního nervového systému. Na charakteru poranění mozku se podílí jak úroveň hrubosti násilí, tak četnost opakování. Při nejzávažnějším postižení dítě upadá do bezvědomí, svalových křečí, šoku, může zemřít. Méně alarmující mohou být další časné příznaky jako nápadný klid (apatie) nebo naopak neklid, podrážděnost, zvýšené svalové napětí, nespavost, nechutenství, zvracení, problematické sání a polykání, dechové obtíže, svalové křeče, asymetrie velikosti zornic, poruchy vědomí. Po epizodách poranění menší intenzity nemusí být žádné časné příznaky. Některé projevy se mohou objevit s latencí až let nebo až s nástupem do školy. U těchto dětí se mohou objevit příznaky mentální retardace, rozvoj epilepsie, poruchy sluchu, opožděný vývoj řeči, poruchy zraku, problematický spánek, problémy s učením, problémy s jemnou motorikou a další příznaky mozkové dysfunkce.   

Jak tedy vhodně reagovat na případy, kdy dítě propláče třeba i několik hodin v kuse?

Je zcela běžné, že malý kojenec propláče několik hodin během dne, ale i noci. Za pláčem se často skrývá běžná nespokojenost dítěte, jako signál k přebalení, pocit hladu nebo naopak přeplněného bříška při „přepíjení“, také vzedmuté bříško při plynatosti, narušený stereotyp spánku a bdění, nezvyklá teplota prostředí, příliš nebo málo světla, abnormální hluk. Přitěžující okolností může být i samotná nervozita rodičů. Rodiče se musí naučit vnímat pláč dítěte podobně jako řeč dospělých. Dítě nemá jinou možnost než pláčem sdělit rodičům svou nespokojenost. Na rodičích je tomuto sdělení správně porozumět a v konkrétní situaci pláče prověřit možnosti, které tuto reakci dítěte vyvolávají. Ke zklidnění dítěte je vhodné vyzkoušet na dítě mluvit tichým hlasem, uložit dítě do zvyklého prostoru, s optimální teplotou a v tichém prostředí. Pokud malé dítě skutečně pláče neutišitelně trvale několik hodin, za předpokladu, že jsou uspokojeny jeho fyziologické potřeby, bude rozumné konzultovat stav s ošetřujícím pediatrem.

Znamená to s dítětem nikdy netřást?

Ano! V péči o malé dítě si jednoznačně musíme být vědomi toho, že za žádných okolností není možné s dítětem třást, a to vzhledem k výše uvedeným rizikům. Třesení s dítětem je považováno za jeho hrubé týrání.

Může syndrom třeseného dítěte způsobit i pohupování v náručí?

Pohupování s dítětem v náručí není pro malé děti rizikové.

Za redakci Žena-in se ptala Veronika Bulánková.