Strach z bílých plášťů v Kyjově rozhánějí herní asistentky

Přepis rozhovoru redakce časopisu HOSPITALin s vrchní sestrou Dětského oddělení Nemocnice Kyjov Renatou Masaříkovou.

Jak vůbec vznikl nápad angažovat herní asistentky?
V minulosti byly nedílnou součástí našeho kolektivu učitelky a vychovatelky ze základní a mateřské školy. Nejednalo se o zaměstnankyně nemocnice. Dokonce jsme měli na oddělení i učebnu. Postupem času se ale začala délka hospitalizace dětí měnit.  Dříve u nás pobývaly třeba dva týdny, někdy i déle. Dnes je jich velká většina vyšetřována ambulantně a průměrná délka hospitalizace se zkrátila cca na 3,5 dne. V návaznosti na tento trend začaly učitelky docházet méně a méně, až nám nezůstal nikdo, kdo by dětské pacienty ve volném čase smysluplně zabavil.

Nemohly by tyto aktivity obstarat dětské sestry?
Budovat pacientům provizorní zázemí mají dětské sestry v popisu práce, zdaleka to ale vedle dalších povinností nejsou schopny obsáhnout v takové míře, jak to teď dělají naše asistentky. V současné době se navíc snažíme k hospitalizovaným dětem přijímat i jejich doprovody, ne vždy je to ale možné. Důvodů je víc a zdaleka ne všechny překážky leží na straně našeho oddělení. Pak nás velmi mrzí, když se třeba na sociálních sítích dočítáme, že odmítáme přijímat rodiče a nahrazujeme je právě asistentkami. Mají mimořádně důležitou roli především u dětí bez doprovodu.

Koho tedy napadlo zřídit pozici herních asistentek?
Navedla mne má kamarádka, povoláním učitelka. Pohrávala si s myšlenkou, že by mohla na našem oddělení pracovat jako herní terapeutka. Po domluvě s panem primářem jsem proto zašla za vedením nemocnice a předložila jim podrobný návrh dalšího fungování dětského oddělení. Návrh byl přijat.
Kamarádka sice nakonec nenastoupila, na tuto pozici jsme ale získali jinou, velmi šikovnou paní. Vzděláním byla speciální pedagožka a chrlila jeden nápad za druhým. Jenže i herní terapeut je rodič a řeší, kam se svým vlastním dítětem o prázdninách, když nefungují školky. Předchozí učitelky to neřešily, protože jejich docházka končila  a začínala se školním rokem. To nám ale nestačilo. Děti máme v nemocnici celoročně a herní terapeut, jako náš zaměstnanec, prostě nárok na dva měsíce dovolené nemá. Když proto po naší herní terapeutce „sáhli“ v klasické škole, rozhodla se odejít. Tak to bylo i s další terapeutkou. Proto jsme se rozhodli, že raději oželíme speciální vzdělání a sáhneme po člověku, který bude mít výborný vztah k dětem a může přicházet i během prázdnin. To byla hlavní kritéria. V současnosti tak máme dvě herní asistentky. Nejsou to pedagožky, ale zbytek požadavků naplňují do puntíku.

Jaká je pracovní doba herních asistentek?
Děvčata pracují ve všední dny. Jedna přijde hned ráno na osm a odchází v půl třetí. Dříve není třeba, protože před sedmou budíme děti, pak mají ranní toaletu, vizitu, snídani. Druhá přijde na desátou a odchází v půl páté. Takto pokryjeme většinu dne.

Jak vypadá běžný pracovní den herní asistentky?
Jak přijde do práce první z nich, projde si všechny stanice a zjistí od personálu, kde bude nejvíce potřebná. Které z dětských pacientů čeká jaké vyšetření, jestli je vhodné, aby jim ještě něco vysvětlila, uklidnila je. Následně si projde všechny pokoje a domluví se s dětmi i jejich doprovody, co by mohli společně podniknout. Někde stačí, když nabídne hračky, hry, omalovánky. Jindy si vezme děti do jídelny a spolu si hrají a vyrábějí výrobky všeho druhu. Těší nás, že do těchto tvůrčích aktivit se zapojují nejen malí, ale i velcí, často i maminky. Většinu pracovní doby ale herní asistentky tráví na pokojích dětí, které z postýlek nesmí a současně jsou bez doprovodu. Aktivity plánují podle zdravotního stavu a po dohodě se zdravotníky.
Jakmile přijde do práce druhá asistentka, má již od své kolegyně dostatek informací a práci si rozdělí či předají, jak je třeba. Zpravidla to bývá tak, že jedna zůstává střídavě u dětí, co nesmějí z lůžek, a druhá se věnuje zbytku oddělení.

Zmínila jste, že asistentky kromě hraní dětem vysvětlují, jaké vyšetření je čeká…
To je nesmírně důležitá součást jejich práce. Jsou vlastně takovými prostředníky mezi námi a dětmi. Některé se nebojí dát svůj názor najevo, jsou ale i takové, kterým obava z lékařů svazuje jazyk. Asistentkám se děti svěří spíše a ony nám jejich potřeby či případné bolesti přetlumočí. Nezřídka se stane, že během společného hraní a povídání malí pacienti sdělí informace, které jsou pro nás zdravotníky velmi přínosné. Dětská duše je složitá a křehká. S narůstajícím věkem mnohdy víc a víc.

Z jakých vyšetření mají děti největší obavy?
Myslím, že to bude jakýkoliv operační zákrok nebo vyšetření, kterým předchází uspání. Klasikou jsou odběry krve, napíchnutí infuze. V každém věkovém období je to trochu jiné. Ti malí se často bojí úplně všeho a přinutit je ke spolupráci je obtížné. Někdy se nám to vůbec nepovede.
Pak jsou vyšetření, ze kterých děti nemají strach, ale musí naprosto perfektně spolupracovat. V takových případech je velmi dobré ukázat jim předem na fotkách, co jim bude třeba kroužit okolo hlavy, na čem budou ležet, co budou mít na hlavě. I to je prací herních asistentek.

Jak jinak se ještě snažíte rozptýlit dětské pacienty?
Na naše oddělení chodí psi vycvičení pro canisterapii, taky zdravotničtí klauni. Důležité je jistě i prostředí, ve kterém pacienti tráví čas. Moc mě mrzí, že náš zřizovatel, Jihomoravský kraj, nedotáhl do konce připravovanou rekonstrukci, která by situaci ulehčila nám, našim pacientům i jejich doprovodu. I tak se snažíme vytvořit co nejpříjemnější prostředí. Asistentky jsou nápadité i co se výzdoby oddělení týče. Není okna, které bychom neměli vkusně vyzdobené. Neunikne jim téměř žádná volná plocha.
Také máme kufříky, ve kterých jsou opravdické zdravotnické pomůcky, vybrané samozřejmě tak, aby si dětští pacienti neublížili. Takže si ve volném čase můžou zkusit pod dohledem personálu zaoperovat, napíchnout infuzi. Televize, DVD přehrávače a WiFi připojení jsou zdarma na všech pokojích. Celé oddělení máme bohatě zásobené hračkami, hrami a výtvarnými potřebami. Máme velkou výhodu, že u nás leží děti z okolních vesnic. Najde se zde spousta podnikatelů i rodičů, kteří nám chtějí přispět právě na práci herních asistentek. Během pobytu u nás nebo při návštěvách totiž vidí, kolik výtvarného materiálu jejich ratolesti spotřebují. Za to moc děkujeme.
Pravidelně pořádáme čertovské a čarodějnické vizity. Během nich se personál převlékne do kostýmů. Jednou referuje o zdravotním stavu anděl, podruhé zase pěkná ďáblice. Do těchto aktivit se zapojuje celý zdravotnický personál, včetně některých lékařů. Naše lékařky navíc místo bílých košil nosí moc pěkné barevné haleny s dětskými motivy. Sestry zase mají k dispozici zástěry, které nám darovala výtvarnice Marie Zelená. I tyto drobnosti pomáhají odbourávat obavy dětí z bílých plášťů.
Mimořádnými pomocníky jsou i takzvané Kiwanis panenky. Jsou to hračky z bílé látky, které si děti barevnými fixami vymalují, tráví s nimi pobyt v nemocnici a následně si je odnášejí domu. Prostřednictvím panenky navíc mohou lékaři malému pacientovi vysvětlit, jaké vyšetření ho čeká, případně se od něj dozvědí, kde a co ho bolí. Je to další z účinných a současně šetrných metod, které ulehčují diagnostiku a mírní strach.

Odpovídala Renata Masaříková, vrchní sestra Dětského oddělení Nemocnice Kyjov